Co chceme
Aby zmizela privilegia, vykořisťování člověka
člověkem, aby byla potlačena autorita a nadešla společnost volná a rovnostní,
kde lidská bytost, získavši znova svou individualitu a zbavena každé překážky,
mohla by se konečně vyvíjet ve své úplnosti, užívat všech svých schopností a
uvolnit všechny své snahy ‑ k tomu směřují ti, kdož obrátili své zraky k
budoucnosti, a jež svět chce pohanět jménem anarchistů, zatímco oni toto jméno
rozhodně béřou za své.
Ukázaly‑li
události posledních let stoupencům bezprostředního násilného jednání, že násilí
nevhodné a špatně chápané je schopno zjednat jen záminky k drakonickým projevům
odvety, omluvu pro odepření spravedlnosti, ukázaly také našim vládcům, že
perzekuce, opatření zákonná i nezákonná v ničem nezadrží myšlenku, když tato
jako naše spočívá na pravdě, shrnuje staleté snahy lidstva.
Tyto
snahy jsou budoucností, neboť vyjadřují cíl, jejž lidstvo sleduje svým vývojem,
a zuřivost tmářů nezabrání nikterak, aby pravda nevysílala paprsky své pochodně
do temnot, které chtějí utvořit, a nepronikla je leskem svého světla, ukazujíc
cestu těm, kdož mají být z pravé cesty svedeni.
Obhájci
soudobého pořádku věcí dovozují oprávněnost svého odporu k sociální přeměně
vzácností výživných prostředků, nemožností vyhovět se soudobými prostředky
spotřebě, nepodléhající jiné kontrole než vůli jednoho každého.
Jejich
oficielní učenci však podávají nám každodenně důkazy a fakta svědčící o tom, že
země moudře vzdělávaná a rozumně uspořádaná mohla by nejen při mnohem menší
práci široce vyhovět potřebám existující populace, nýbrž i vyhovět přebytkem
vyskytnuvšímu se rozhazování, jež by jistě nepřekonávalo rozhazování, jež se
děje za soudobého stavu hlavně následkem uspořádání autority a duchu
antagonismu, jež plní sociální organizace dělící lidské bytosti na majetné a
nemajetné, na vládnoucí a ovládané.
Že
menšina privilegovaných přivlastnila si půdu a všechny výrobní prostředky,
zůstávají pozemky nevzdělané, protože majetní nemají žádný zájem na tom, aby je
vzdělávali, zůstává tisíce paží, velká síla mechanická nezaměstnána, protože
ti, kdož mohli by je zaměstnat, nemají na tom zájem.
Že
jedni mohou se zmocnit plodin země a průmyslu a dle libosti s nimi kramařit,
hynou každodenně tisíce bytostí lidských bídou a odříkáním, nemohouce
dostatečně jíst, nemluvě ani o potřebách intelektuálních a mravních, které po
celý jejich život zůstávají jen požadavkem. Denně před skladišti překypujícími
plodinami klesají lidské bytosti vysílením, nebo pášou sebevraždu, aby se
vyhnuly mukám hladu.
A
přece existují mechanické nářadí, využití přirozených hybných sil inteligentně
uchovaných, upotřebení chemických hnojiv náležitě užívaných, mohlo by ihned
lidstvu pomáhat tak, že by nad své potřeby vyrábělo při práci mnohem menší,
ponechávajíc individuím velkou část času volnou a dle jich chuti
zužitkovatelnou.
* * *
Monopolizováním
výrobních prostředků privilegovanými zplodili tito znační počet svých
služebníků, jichž používají k tomu, aby vyhovovali jejich nápadům, odvracejíce
je od produktivní práce. Odňali výrobě dělníky, aby sami nemusili vynaložit
nejmenšího úsilí, aniž mají z toho nějaký užitek kromě toho, že mohou ukojit
svou chlubivost a choutky po parádě.
Zplodili
celý zástup příživných úředníků, již jsou na světě jen proto, aby udržovali v
dobrém chodu vykořisťovací systém a chránili jejich privilegia. takže všechna
užitečná práce spadá na bedra malého počtu individuí, která špatně jsouce
odměňována, vidí se nucena vyrábět v jedné době upřílišněně, způsobem je
vyčerpávajícím a vraždícím, jindy pak jsou ubíjena zahálkou plodící bídu
ta,která zůstala ušetřena.
Nikoli,
národohospodáři lžou nestoudně: bídu v soudobém sociálním stavu nezaviňuje
vzácnost životních prostředků, nýbrž naopak jejich velký nadbytek.
Když
kvůli ažiotaži přeplní průmyslníci trhy výrobky, znamená to pro výrobce
zahálku. Zahálka pro dělníka znamená snížení jeho schopnosti kupovat, následkem
toho prodloužení přeplněnosti trhu, prodloužení zahálky. Tedy právě proto, že
skladiště překypují příliš plodinami, umírají lidé hladem.
A
je‑li počet těch, kdož bezprostředně umírají hladem,relativně malý, hynou
za to v tisících ti, kdož jsou zahrabáváni bídou a nedostatkem často se
opakujícím.
Snažíme
se, aby všechny tyto ukrutnosti zmizely, chceme,aby tato ohavná společnost se
přeměnila,pracujeme, aby se uskutečnil nový pořádek, v němž každý dávaje za to
svůj díl práce, uspokojil by úplně všechny své potřeby.
Chceme
společnost, jež by se nezakládala jako společnost soudobá na antagonismu
individuí,nýbrž naopak spočívala na nejdokonalejší solidaritě a na souladu
všech individuelních snah, v níž zájem individuelní stejný se zájmem všeobecným
spojoval by v téže snaze podobné si schopnosti a stejné potřeby.
Chceme
společnost zbavenou každé překážky, každého privilegia, chceme nejúplnější
rovnost pro všechny lidské bytosti.Nikoli tu stupidní rovnost,které se prý bojí
jistí obhájci soudobého pořádku,kde každý by byl nucen k téže práci, k téže
porci a k téže existenci, nýbrž rovnost spočívající v tom, že by byla odstraněna
každá překážka stojící v cestě tomu, aby se každý mohl vyvíjet volně dle své
vnitřní síly ve směru,který by si sám zvolil, volnost dovolující mu, aby přijal
z lidských vědomostí to, co chce, a organizoval svou existenci, aby nejlépe
vyhovovala jeho snahám.
Rovnost
v nejabsolutnější svobodě dovolující všem schopnostem, všem vkusům, všem
odstínům, aby se vyvíjely ke konečné harmonii. To jest, co chceme.
(Kalendář
revolucionářů na rok 1903, Praha 1902)